SDH VLADISLAV

    Již od nepaměti platilo, že oheň je dobrý sluha, ale zlý pán. Ačkoli se lidé mnohdy snažili ze všch sil boj s nesnadným nepřítelem vyhrát, marně, za oběť pak padla velká část vesnice, či dokonce celé město. Při zdolávání požárů byl totiž jeden zásadní problém - chaos a nedostatečná organizace.
    Blýskat na lepší časy se začalo v 18. století, v době vlády Marie Terezie, která vydala v roce 1751 tzv. Řád k hašení ohně, ten nařizoval jednak nařízení o komínech a topeništích, jednak další opatření k hašení požárů. Tento řád byl pak za vlády Josefa II. rozšířen a vydán pro Moravu. Řád stanovil daná pravidla pro určité cechy (např. kominický, tesařský, zednický, kovářský, kolařský), včetně rybářů, jejichž úkolem bylo zajistit nošení vody na místo požáru. Ačkoli byl řád jednoduchý a byl zaměřen jak na stráku prevence, tak na stránku represe, požáry vznikaly dál, a to zejména pro nedostatečný protipožární výcvik (lidé v dobré víře zachránit, ač marně vlastní majetek mnohdy nepomáhali při hašení požárů jiných domů, či bránili zničení vlastního majetku nutného pro zdolání požáru). Bylo tedy nutné vytvořit organizaci, která bude v lidech vzbuzovat pocit důvěry a bude odhodlána chránit jak životy, tak majetek - a právě tehdy začaly vznikat první hasičské sbory.  
    První český hasičský sbor vzikl 7.května 1864 ve Velvarech, následně vznikaly i další sbory, např. v roce 1868 ve Velkém Meziříčí nebo Třebíči - zakladatel třebíčský rodák Titus Krška. Právě Titus Krška, soukromý úředník, propagoval hasičskou myšlenku a pro založení vypracoval stanovy a další potřebné dokumenty pro činnost sboru. S cílem chránit lidi i jejich majetky pak vznikaly sbory i v širokém okolí.

(Upraveno ze zdroje:  Almanach SDH Vladislav vydán ke 110. výročí založení sboru, r. 2004)

Hasičský automobil Praga Alfa, rok výroby 1910